Liberální stát

Co znamená Liberální stát:

Liberální stát (nebo liberální stát práva) je model vlády založený na liberalismu vyvinutý během Enlightenment, mezi sedmnáctým a osmnáctým stoletím.

Liberalismus oponoval vládnutí vládnutí absolutistického státu, jehož hlavní charakteristikou bylo hromadění bohatství, kontrola ekonomiky a vztah autoritářství mezi vládou a lidmi.

Liberální stát, nazývaný také liberálním státem práva, směřuje k zhodnocení autonomie a ochraně práv jednotlivců a zaručuje jim svobodu dělat to, co si přejí, pokud to neporušuje práva ostatních.

Ekonomicky je liberální stát přímým důsledkem zájmů buržoazie. Jeho hlavním učencem byl Adam Smith, který věřil, že trh je volný, když se reguluje bez jakéhokoliv zásahu státu. Je to opačný model intervenčního státu, který je charakterizován vyčerpávající regulací všech oblastí ekonomiky, včetně soukromého sektoru.

Jak vznikl liberální stát?

Liberální stát se objevil po francouzské revoluci, který byl řízen liberálními ideály inspirovanými pracemi Johna Lockea. Anglický filozof, považovaný za otce liberalismu, chápal, že jednotlivci se narodili s přirozeným právem na život, svobodu a soukromé vlastnictví. Tato myšlenka měla za následek, že stát nemohl v těchto věcech zasahovat.

Pro Locke se vztah lidí k vládě děje prostřednictvím sociální smlouvy, ve které se společnost vzdává některých práv, aby byl stát zodpovědný za udržování společenského pořádku. Liberismus tak inspiroval tento model státu, jehož cílem bylo zaručit osobní svobody a zároveň regulovat zájmy společnosti.

Když absolutistická monarchie ztratila moc a buržoazie převzala kontrolu nad revolucí, rodová privilegia královských rodin byla nahrazena silou kapitálu. V důsledku toho existovala přirozená přízeň buržoazní třídy, která těžila z nedostatku státní intervence a nových možností volného trhu.

Charakteristika liberálního státu

Hlavní rysy liberálního státu jsou: \ t

Individuální svoboda

V liberálním státě jednotlivci mají svobody, které nemohou být zasahovány vládou. Jednotlivci tak mohou vykonávat jakoukoli hospodářskou, politickou nebo sociální činnost na jakékoli úrovni za předpokladu, že neporušují práva ostatních.

Rovnost

V liberálním státě je rovnosti dosaženo prostřednictvím respektu k individualismu každého jednotlivce. To znamená, že s každým musí být zacházeno stejným způsobem bez ohledu na pohlaví, věk, náboženství nebo rasu, vždy s ohledem na jejich odlišnosti, aby všichni měli stejné příležitosti.

Tolerance

Tolerance je důsledkem rovnosti, s níž vláda zachází s jednotlivci v liberálním státě, v nichž má každý příležitost být vyslechnut a respektován, dokonce i během stávek a demonstrací.

Svoboda médií

Média působí nestranně a nejsou vázána na vládu v liberálních státech. Sdělovací prostředky tak mohou volně zveřejňovat informace, které nejsou zaujaté, zejména pokud jde o politické otázky.

Volný trh

V liberálních státech dominuje takzvané „neviditelné straně trhu“ absence vládní intervence v ekonomice. Každý jednotlivec tak může vykonávat ekonomické činnosti, a tak se trh reguluje.

Svobodný stát, sociální stát a stát sociální péče

Liberální stát je garančním stavem tzv. Práv první generace, které mají individuální a negativní charakter, protože vyžadují zdržení se státu. Tato práva jsou považována za zásadní a týkají se svobody, občanských a politických práv.

Sociální právní stát se zabývá právem druhé generace, která vyžadují efektivní postoje státu. Jsou to kulturní, hospodářská a sociální práva.

Sociální stát je společenský a ekonomický postoj, který vláda přijala za účelem snížení sociálních nerovností prostřednictvím politik rozdělování příjmů, sociálních opatření a poskytování základních služeb.

Neoliberální stát

Neoliberální stát je poznamenán postavou státu jako pouhým regulátorem ekonomiky.

Model vznikl v několika zemích v sedmdesátých letech po tzv. "Krizi liberalismu", kdy absence státní intervence vyústila v nerovnováhu v zákoně nabídky a poptávky a vyvrcholila hospodářskou krizí v roce 1929.

Velká hospodářská krize, jak je také známa krize z roku 1929, ukázala, že úplný nedostatek regulace trhu vedl k bezuzdnému růstu průmyslu a následnému hospodářskému poklesu. V této souvislosti neoliberalismus přisuzoval státu minimální úlohu regulátora hospodářství, přičemž vždy respektoval volný trh a konkurenci.